Vlasta Chramostová

* 17. 11. 1926, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
† 6. 10. 2019, Praha, Česká republika (Czech Republic)
herečka

 

národnost: česká
pohlaví: žena

NK AUT: jn20000400399

Vlasta Chramostová

Vyrůstala v obci Skryje u Rouchovan (obec zanikla v roce 1976 při stavbě jaderné elektrárny Dukovany). Její teta Bláža Chramostová byla dlouholetou ředitelkou školy v Rouchovanech, tuto obec svého dětství často navštěvovala při různých příležitostech po celý svůj život. Naposledy oslovila občany v roce 2013 na zaplněném náměstí při telefonickém rozhovoru u příležitosti 770 let od první písemné zmínky o obci.
Je vdaná, jejím manželem je kameraman Stanislav Milota. Zahrála si ve filmech jako Spalovač mrtvol, Bílá paní nebo Je třeba zabít Sekala. Byla dvakrát nominována na Českého lva.
V letech 1941–1945 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na brněnské Státní konzervatoři. Za komunistické diktatury hrála ve filmu, v televizi, spolupracovala s rozhlasem i dabingem, ale po podepsání Charty 77 jí byly veškeré umělecké aktivity zakázány, a tak hrála v letech 1976–1980 doma ve svém bytě pro přátele.
Po druhé světové válce stála u zrodu brněnského Svobodného divadla (1945), poté působila v Městském divadle v Olomouci (1945–1946). Následovaly 4 sezony v Národním (Státním) divadle v Brně (1946–1950), na dalších dvacet let (1950–1970) spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech. Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla titulní Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd. V letech 1970–1972 byla v angažmá Krejčova Divadla za branou, od roku 1991 členkou souboru činohry Národního divadla (své působení v ND ukončila k 31. 12. 2010). Zasloužilou umělkyní byla jmenována v roce 1965.
Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka Masarykova demokratického hnutí, rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu. Roku 2007 si zahrála se svým manželem hlavní roli ve videoklipu k singlu „Plán“ kapely Kryštof, což bylo ze strany kapely vyjádření obdivu k této dvojici (samotná píseň popisuje vztah mezi mužem a ženou a frontman kapely jej napsal pro svoji přítelkyni).
cs.wikipedia.org, 4.8.2017

Vlasta Chramostová

 

Vlasta Chramostová

kolektivní
termín   název výstavy, místo konání
2016/11/10 - 2017/01/19   Hommage à Vlasta Chramostová / Pocta Vlastě Chramostové, Knihovna Libri prohibiti, Praha

Vlasta Chramostová

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1997   Olga Havlová a ty druhé (Ženy ve vnitřní emigraci), Barrister & Principal, Brno (Brno-město)
  2010   Portréty pražských herců (slovem a karikaturou), Nakladatelství Pražská scéna (Jan Dvořák), Praha
  2013   Slasti a neřesti (33 rozhovorů Aleny Plavcové), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha
www
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  ????   Vlasta Chramostová (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org
pozvánka autorská
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2016   Hommage à Vlasta Chramostová / Pocta Vlastě Chramostové, Knihovna Libri prohibiti, Praha
petice
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2008   Petice na podporu výstavby nové budovy Národní knihovny od arch. Jana Kaplického na Letenské pláni (Petice expertů z oblasti architektury a vizuálního umění)

Vlasta Chramostová

katalog autorský
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2001   Božena Němcová: Obraz mezi obrazy, Památník národního písemnictví, Praha
kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2008   Síla věcnosti (Olga Havlová, střízlivý korektor potrhlých nápadů), Respekt Publishing, a.s., Praha
  2012   Kapitoly, Lithos, Pardubice (Pardubice)
antologie/sborník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1984   Sólo pro psací stroj (Československý fejeton 1976 - 1979), Index e.V., Společnost pro československou literaturu v zahraničí / Fördergemeinschaft tschechoslowakischer Literatur ausserhalb der Tschechoslowakei e.V., Kolín nad Rýnem (Köln)
podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1997   Luboš Pistorius, Salon 11, 11.číslo, 2
  1997   Ze vzpomínek, Salon 7, 7.číslo, 1-2