pohlaví: muž

NK AUT: jn20000701012

poznámka:
Gideon Arnošt Laudon (1716/17?)
Odkaz. forma
Loudon, Ernst Gideon von, 1717-1790
Laudon, Ernst Gideon, Freiherr von, 1717-1790
generál Laudon
Účastnil se mnoha bitev, např.: 1733 Bitva o polský trůn, 1738 proti Turkům, 1756-63leté války …
jeho největším úspěchem bylo dobití zpět Bělehradu z rukou Turků

Ernst Gideon Laudon

Laudon (čili Loudon, jak se sám v pozdějších letech skotským pravopisem psával) Ernst Gideon Freiherr von, vojevůdce rakouský, vyšel z chudé šlechtické rodiny původu skotského, ale ode dávna v Livonsku usedlé. Roku 1732 vstoupil jako kadet do ruského vojska a účastnil se v letech 1733-1735 války o trůn polský, v letech 1738-1739 bojů proti Turkům. Nejsa spokojen s poměry v ruské armádě opustil ji po válce a ucházel se o přijetí do služeb krále pruského, byl však odmítnut. Lépe pochodil u dvora rakouského; bylo se mu ovšem spokojit, že vřazen byl ne do pravidelného vojska, nýbrž jako hejtman do pandurského sboru Trenckova. V tomto sboru bojoval pak v Bavořích a na Rýně; 1744 byl pro těžké poranění nucen na čas opustit službu vojenskou, ale již roku 1745 stál zase proti Prusům v Čechách a ve Slezsku. Divoké řádění Trenckovo a jeho pandurů činilo mu pobyt v jeho pluku nesnesitelným, pročež vystoupil z něho hned po ukončení války a přijat, po mnohém ovšem namáhání, na přímluvu několika přátel jako hejtman do hraničářského pluku lického. V následující mírné době žil potom na svém stanovišti v Bunići (nedaleko Gospiće v Chorvatsku), kde věnoval se vedle služebních povinností pilně svému vzdělání. V této době se oženil s dcerou chorvatského důstojníka v. Hagen a přestoupil ku katolictví. Na počátku sedmileté války vymohl si energickým zakročením a přízní Kounicovou, již získal prostřednictvím svého přítele von Hochstätten, že poslán jako podplukovník v čele chorvatského sboru k vojsku Browneovu a tím poskytnuta mu konečně možnost uplatniti své schopnosti. Smělé přepadení Děčína a vynikající účastenství v boji o lužické městečko Hirschfeld (v únoru 1757) vyneslo mu v březnu téhož roku povýšení na plukovníka. Po bitvě u Kolína pronásledoval generála Keitha a vedl drobné útoky proti Prusům s takovým zdarem, že v srpnu 1757 byl jmenován generálmajorem a o něco později obdržel rytířský kříž řádu Marie Terezie. Roku 1758 dána mu konečně příležitost proslavit se prvním větším činem; generál Daun vyslal jej v červnu, aby přepadl sbor Prusů vezoucí zásoby k obležené Olomouci králi Bedřichovi II. Laudon přepadl tento transport 30. června v defilé u Domašova a zmocnil se téměř veškerých zásob, čímž další obléhání Olomouce učinil nemožným, a ještě potom pronásledoval ustupujícího Bedřicha neúnavně Čechami až za hranice. Za to byl hned 2. července jmenován podmaršálkem a další odměnou těchto činů, jakož i zásluh o vítězství u Hochkirchu (14. října) bylo, že v prosince obdržel velkokříž řádu Marie Terezie, v březnu 1759 učiněn říšským a rakouským baronem s inkolátem v Čechách a obdařen od císařovny statkem Malé Bečváry na Kouřimsku, čímž také jeho posud velmi stísněné poměry hmotné se zlepšily. Roku 1759 poslán v čele sboru 18.000 mužů k ruskému vojsku ve Slezsku a tu rozhodl 12. srpna u Kunersdorfu bitvu již již ztracenou ve veliké vítězství, ale marně se snažil pohnout váhavého Saltykova k rozhodnému využitkování toho úspěchu. Za vítězství kunersdorfské povýšen na polního zbrojmistra a císařovna ruská poslala mu darem drahocenný kord. Následujícího roku postaven v čelo 36.000 mužů; porazil generála Fouqué u Landshutu (23. června) a dobyl Kladska, ale 15. srpna utrpěl od Bedřicha značnou porážku u Lehnice. Vinu tohoto nezdaru přičítal Daunovi a Lacymu, kteří stáli asi 1 1/2 míle od něho a nepřispěli mu dle jeho očekávání na pomoc. Laudon přicházel vůbec do stálých konfliktů s Daunem a s Lacym nejsa spokojen s jejich těžkopádným vedením války a naléhaje na rychlé a smělé útočení na hlavní moc nepřítelovu; neshody tyto vedly až k osobnímu nepřátelství. V tažení r. 1761, k němuž Laudon sám plány vypracoval, svěřeno bylo Laudonovi téměř nezávisle na vrchním vůdci Daunovi vojsko 60.000 mužů silné, s nímž měl operovat ve Slezsku. Ale obojaké chování ruských generálů bylo mu jen na překážku a marně se namáhal vytisknout Bedřicha z jeho pevného postavení nedaleko Svidnice. Když pak mimo to část vojska musil odeslat Daunovi, zdálo se, že výsledek jeho tažení jest úplně zmařen, ale v tom zmocnil se Laudon, používaje rychle příhodného okamžiku, náhlým útokem důležité pevnosti Svidnice (1. října). Na rok 1762 nepřijal Laudon samostatného velení nesouhlase s plány Daunovými. Po ukončení války Laudon ustupuje do pozadí. Požíval sice přízně císařovniny, 1766 se stal členem dvorské rady vojenské, ale vrchní řízení vojenských záležitostí měli v rukou jeho protivníci Daun a Lacy. Josef II., který od roku 1765 jako spoluvládce matčin měl vyhrazen dozor nad vojenstvím, stál úplně pod vlivem Lacyho, a ač osobně prokazoval Laudonovi velikou úctu, přece nesnažil se dáti mu postavení přiměřené jeho zásluhám a schopnostem. Laudon jmenován roku 1769 vojenským velitelem na Moravě, ale po 3 letech složil to místo a pomýšlel vůbec na úplné vystoupení z vojska rakouského. Žil ponejvíce v zátiší na svém statku v Bečvárech (roku 1763 přikoupil i Vellké Bečváry), a když pro selské nepokoje v Čechách statek ten roku 1776 prodal dvorské komoře, na nově zakoupeném statku Hadersdorfě u Vídně. Za války o dědictví bavorské (1778-1779) postaven Laudon, stav se zatím v únoru 1778 polním maršálkem, v čelo vojska stojícího proti princi Jindřichovi, ale tenkrát nedošlo k žádnému většímu boji. Potom žil Laudon zase několik let v zátiší v Hadersdorfě, až roku 1788 přivedla jej válka s Turky k činnosti. Císař, který sám řídil válku maje po boku Lacyho, nemínil jej zprvu povolat do pole, ale nehody, které hned na počátku stihly vojsko rakouské, a hlasy ozývající se ve vojsku ve prospěch Laudona přiměly císaře, že v srpnu 1788 dal mu velení nad vojskem stojícím v Chorvatsku. Laudon dobyl pak v Bosně Dubice, Nového a Gradišky. Na rok 1789 nucen byl císař upustit od vrchního vedení války a také Lacy odstoupil, ale vrchní velení nesvěřeno Laudonovi, nýbrž Hadíkovi, a teprve churavost Hadíkova byla příčinou, že ještě roku 1789 přece jen Laudon povolán na jeho místo. Laudon, tehdy již sám stár a churav, podvolil se přání císařovu za poměrů pro vojsko rakouské tak nepříznivých dosti nerad; nicméně ujal se války s velikou energií, dobyl 9. října 1789 po třínedělním obležení Bělehradu se ztrátou pouze asi 1000 mužů, potom Smedereva a oblehl St. Ršavu. Na zimu roku 1789 dostavil se do Vídně a cesta jeho podobala se pravému triumfu. Jelikož hrozila válka s Pruskem, svěřil mu císař velení nad vojskem k boji tomu určeném a po jeho smrti jmenoval Leopold II. Laudona vrchním velitelem veškerého vojska rakouského. Laudon činil horlivě přípravy pro případ války s Pruskem, ale uprostřed nich zastihla jej smrt právě, když zdržoval se v Novém Jičíně. Tělo jeho přeneseno do Hadersdorfu.
Laudon byl prostřední postavy a hubeného těla, povahy tiché a uzavřené, náchylný k melancholii, v jednání přímý, v společenském chování skromný, až nesmělý; pouze v boji, v čele svého vojska přicházel do ohně. Soukromě žil velmi jednoduše. Vedle Eugena Savojského, jemuž se ovšem nemůže rovnat, jest Laudon nejznamenitější a nejpopulárnější vojevůdce rakouský v XVIII. století, smělý ve svých plánech, rychlý v jich provádění; nejvíce mu vadil nedostatek všeobecného i vojenského vzdělání, jakým vynikal na př. Lacy, třeba že Laudon vlastní pílí částečně tento nedostatek nahradil. Ve vojsku byl přes veškeru přísnost nesmírně oblíben, a to mimo své slavné činy jistě i proto, že vyšinul se vlastní silou z nepříznivých poměrů a že nebyl v dvorských kruzích nikdy náležitě doceňován. Jméno Laudonovo nese pěší pluk č. 29.
Laudon měl se svojí manželkou 2 dítky, ale ty zemřely v mládí. Dědicem jeho stal se jeho bratrovec Jan Ludvík Alexius, svobodný pán Laudon (* 1762 v Rize, + 22. listopadu 1822 v Hadersdorfě), který na pozváni strýcovo vstoupil do vojska rakouského a proslavil se jako statečný generál (od roku 1800 byl podmaršálkem) ve válkách proti Napoleonovi. Srv. Janko, Leben des Feldmarschalls v. Laudon (Víd., 1869); týž, Laudon im Gedicht u. Lied seiner Zeitgenossen (t., 1880); Buchberger, Briefe Laudon-s an den Hofkriegsrath von Hochst"tter ("Arch. f. öst. Gesch." 48). Hýbl. Nové heslo - Laudová-Hořicová ve sv. 28.
zdroj - Ottův slovník naučný (XV.), J. Otto, Praha 1900

Ernst Gideon Laudon

repro: Foto archiv Památníku národního písemnictví

J. P. Pichlera podle F. H. Fügera: Polní maršál Laudon, konec 18. stol., mezzotinta

C. Kaspar: Poslední portrét maršála Laudona, 1790

Erbovní list Gideona Arnošta Laudona (z rodinného majetku), repro - Státní okresní archiv v Kolíně

Ernst Gideon Laudon

Ernst Gideon Laudon

Ernst Gideon Laudon

katalog kolektivní
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2006	Osobnosti Podlipanska, Archiv výtvarného umění, z.s., Kostelec nad Černými lesy (Praha-východ)
	2013	Městské opevnění a boje o Nový Jičín (Vydáno u příležitosti 700. výročí první písemné zmínky o městě Novém Jičíně 1313 - 2013), Muzeum Novojičínska, Nový Jičín (Nový Jičín)
kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2007	Osobnosti Zásmucka, Zásmuky (Kolín), Zásmuky (Kolín)
podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1985	Generál Laudon, Bečváry 1265 1985, 29-32

Ernst Gideon Laudon

antologie/sborník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1985	Bečváry 1265 1985 (Kapitoly z dějin Bečvár a připojených obcí), Školská a kulturní komise rady MNV, Bečváry (Kolín)
podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2006	abART umí hodně, ale nedokážeme to prodat (Rozhovor s archivářem, výtvarníkem, publicistou a fotografem Jiřím Hůlou), Kolínský Pres, 16-16
průvodce
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1971	Kolínsko (Průvodce kolínským okresem), Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha