Rudolf Karasek
* 11. 3. 1895, Jablonecké Paseky, Jablonec nad Nisou (Jablonec na, Česká republika (Czech Republic)
† 19. 1. 1986, Lauterbach, Německo (Germany)
malíř, grafik, scénograf
národnost: česká
pohlaví: muž
NK AUT: ola20211113324
VIAF: 180126844
poznámka:
NK ne - 2019/05
počátku ovlivněn praxí ve strýcově grafickém závodě. Členem Jablonské pobočky Metznerbundu.Spolupracovník časopisu Witiko
Rudolf Karasek
Malíř Rudolf Karasek se narodil 11. března 1895 v Jabloneckých Pasekách. Jeho otec Heinrich Karasek, narozený roku 1867 v Liberci, se sem přestěhoval v roce 1890. O rok později se v Jabloneckých Pasekách oženil s Julií Feixovou a měl s ní pět dětí – vedle syna Rudolfa čtyři dcery. Po skončení obecné školy začal Rudolf Karasek studovat na reálce v Liberci a vše nasvědčovalo tomu, že se stane inženýrem nebo chemikem. Budoucnost byla ale nakonec docela jiná. V Karaskově rodině totiž přetrvávala úspěšná tradice velmi blízká výtvarnému umění. Rudolfův dědeček Karl Karasek založil v Liberci známý a úspěšný fotoateliér, který později přesunul do Jablonce. Jeho prvorozený syn Karl, Rudolfův strýc, byl profesí malíř a vedl grafickou firmu. Další ze strýců Emil Josef byl fotografem. Ani Rudolfův otec, který byl zaměstnán v jabloneckém exportním průmyslu, neměl k umělecké tvorbě daleko a sám skládal básně.
Rudolf Karasek studia na liberecké reálce nedokončil. Po předčasném úmrtí strýce Karla byl vybrán jeho nástupcem ve vedení grafického závodu, a začal se proto připravovat v tiskárně, aby získal potřebné znalosti a dovednosti. To znamenalo v jeho životě osudový zlom. Záhy se ukázalo, že našel práci, která jej plně zaujala, takže vedle technik reprodukčního tisku brzy zvládl i techniky tisku uměleckého. V grafickém závodě, kde pracoval, také poprvé spatřil mnohá umělecká díla určená k reprodukci, mezi nimi i obrazy Wenzela Franze Jägera z Raspenavy, uznávaného malíře Jizerských hor, který byl ovlivněn secesí a ve Vídni působil v umělecké skupině společně se slavným Gustavem Klimtem. Jägerovy obrazy Jizerských hor na mladého Karaska silně zapůsobily. Rozhodl se stát malířem a navzdory mnoha překážkám začal své předsevzetí naplňovat.
Karaskova cesta za uměleckým vzděláním začínala na jablonecké uměleckoprůmyslové škole. Jako úspěšný žák se odtud dostává ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v letech 1913–16 studuje nejprve ve všeobecné škole profesora Vlaho Bukovace a asistenta Josefa Loukoty, poté ve speciálce profesora Franze Thieleho, který pocházel z Frýdlantu. Období vysokoškolských studií bohužel vystřídal několikaměsíční pobyt na italské frontě, odkud se Karasek vrátil těžce nemocen. Během následujícího léčení poprvé poznal novátorskou tvorbu mladého malíře Oskara Kokoschky, v té době působícího jako pedagog v nedalekých Drážďanech. Byl natolik zaujat jeho zejména portrétními díly, že se rozhodl studovat v jeho ateliéru. Toto přání se ale nesplnilo, protože Kokoschka se svého profesorského místa záhy vzdal.
Kokoschka přesto ovlivnil Karaskovu ranou tvorbu, která vyrůstala z obdivu k velikánům rakouského malířství – Gustavu Klimtovi a Egonu Schielemu a začlenila se do širokého proudu výtvarného umění ovlivněného expresionismem. V této době, na začátku dvacátých let minulého století, se Karasek věnoval různým malířským žánrům – portrétu, figurálním kompozicím, zátiší a krajinomalbě. Aktivně se zapojil do výtvarného života té doby a přispěl k utváření nejprogresivnějšího proudu výtvarné tvorby německých malířů působících v Čechách.
V říjnu roku 1922 se v prostorách libereckého muzea konala výstava nově založené umělecké skupiny Oktobergruppe, nazvané podle doby konání první společné výstavy jejích členů. Ve skupině se vedle Karaska sdružili další mladí umělci německé národnosti – Alfred Kunft, Hans Thuma a Erwin Müller. Jednalo se o umělecky zajímavé uskupení, které se svou tvorbou přiblížilo některým proudům tehdejšího českého umění. V roce 1927 vystavovala skupina v pražském Mánesu a v roce následujícím se její členové objevují i na Výstavě soudobé kultury, pořádané v Brně. Ta byla ojedinělou soubornou přehlídkou českého a německého umění vznikajícího v Čechách. Rudolf Karasek zde vystavil čtyři dřevoryty – Před hradní branou (1926), Soumrak (1926), Tichý koutek (1927) a Autoportrét (1925), a tři olejomalby – Děvče (1923), Staré Jizerské hory (1928) a Nad starým městečkem (1927).
Koncem 20. let se stal spolupracovníkem pozoruhodného uměleckého časopisu Witiko, který vycházel na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století krátce v Chebu a snažil se překlenout oddělený vývoj tvorby českých, německých a židovských umělců v Čechách. Postupem doby se Karasek stále více vyhraňoval jako krajinář. Projevovala se jeho samotářská povaha a ponoření do přírody rodného kraje se mu stalo nejdůležitějším zdrojem inspirace. Hlavním námětem Karaskovy tvorby je severočeská krajina, téměř výhradně jsou to jeho milované Jizerské hory. Během svých kratších pobytů mimo rodný region zpracoval také několik motivů z Lokte, Chebu a Podkrušnohoří. Tato část jeho tvorby byla odrazem autorova okouzlení starobylými městy na západě Čech, jejich svébytnou atmosférou, s níž se v rodném kraji nemohl setkat.
Zásadní místo v Karaskově tvorbě zaujímá grafika. Od mládí byl pro grafickou práci velmi dobře technicky vybaven, takže si mohl dovolit i různé experimentování. To se týkalo zejména techniky dřevorytu, do něhož dokázal vnést neobvykle měkké přechody, kterými uměl přesvědčivě vyjádřit zejména atmosféru zimní krajiny, dobu úsvitů nebo stmívání. Jeho známé grafické listy s motivy Jizerských hor byly vydány ve dvou cyklech šesti dřevorytů – Náš domov a Jizerské hory. Ke druhému cyklu napsal úvodní text spisovatel Gustav Leutelt.
Kromě volné grafiky se věnoval také užité tvorbě. Za návrhy plakátů získal několik ocenění, navrhoval i divadelní výpravy.
Po druhé světové válce byl Karasek donucen hledat si nový domov. Nakonec jej nalezl v hesenském městě Lauterbachu. Odloučení od rodného kraje, který mu byl hlavním zdrojem umělecké inspirace, pro něho znamenalo těžkou životní ránu. Přesto v sobě Karasek našel nové síly k výtvarné tvorbě. Stal se členem výtvarných organizací, získal prostor k vystavování a dostalo se mu i oficiálního uznání. Ve svém novém domově však již jen formálně opakoval zažité výtvarné postupy, i když se jeho malířský projev začal měnit k větší tvarové přísnosti a projasnění barev. Obrazy ztratily osobitou zádumčivou atmosféru a tvorba v porovnání s předválečnou ustrnula. Životadárný proud jizerskohorské inspirace už nedokázal nahradit něčím novým. Takový osud postihl nejednoho malíře – krajináře citově připoutanému k rodné zemi. Nejlepší část díla Rudolfa Karaska je spojena s jeho životem v Čechách. Proto je třeba, abychom na ni nezapomněli.
zdroj - Jan Strnad, http://krkonose.krnap.cz
Rudolf Karasek
rok od - do | škola, obec, fakulta, zaměření, profesor |
???? - 1916 | Akademie výtvarných umění, Praha, Thiele Franz, *1868 |
1913 - 1916 | Akademie výtvarných umění, Praha, Loukota Josef, *1879 |
Rudolf Karasek
rok od - do | instituce, obec, poznámka |
???? - ???? | Jablonec nad Nisou (Jablonec nad Nisou), Jablonec nad Nisou (Jablonec nad Nisou) |
Rudolf Karasek
rok od - do | skupina, *vznikla, poznámka |
???? - ???? | Metznerbund (Metznerův svaz), *1919 |
???? - ???? | Oktobergruppe, *1922 |
Rudolf Karasek
Rudolf Karasek
Rudolf Karasek
instituce, obec |
Ajeto Art Glass Museum, Nový Bor (Česká Lípa) |
Národní galerie v Praze, Praha |
Oblastní galerie Liberec, Liberec (Liberec) |