Vojtěch Kovářík: Práce z posledních let
typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie Středočeského kraje (GASK)
termín: 2014/10/12 - 2015/02/26
poznámka:
-
V kontextu nové dramaturgické linie kurátorů GASK „Přesahy grafiky“ představuje výstava „Práce z posledních let“ další výraznou a nepřehlédnutelnou osobnost současné české grafiky, Vojtěcha Kováříka. Kovářík, rodák z nedalekého Kolína (*1976) s bohatými výstavními zkušenostmi, je tvůrcem monumentálních tisků a nositelem řady prestižních ocenění: Ceny Vladimíra Boudníka za rok 2008 či několikanásobného čestného uznání v základní kategorii v soutěži Grafika roku.
Podzim 2014 zastihuje autora v plné tvůrčí síle, s jasným výtvarným názorem a nezaměnitelným rukopisem, který od jeho studentských let na FaVU v Brně vykrystalizoval do osobité, vizuálně zneklidňující polohy. Umělec sympaticky nepodléhá tlaku překotně se valící doby, kladoucí důraz na rychlá a okamžitá řešení. Udává si vlastní tempo, pracuje svobodně a nezávisle. V limitovaných sériích si většinou v dlouhodobém časovém horizontu ověřuje nová technologická řešení a důkladně propracovává své nápady. Ani pokud jde o obsah, nereflektuje horká aktuální témata v intencích myšlenkových východisek angažovaného umění, ale věnuje se prostým, neokázalým a stále přítomným námětům. Ve svých tiscích odráží realitu, která jej bezprostředně a každodenně obklopuje nebo přitahuje a zároveň vede k záměrnému vyhledání a zaznamenání.
Metodicky vychází z tradičních, velmi náročných technik sítotisku, linorytu a ručního tisku, jež propojuje a posouvá díky rafinovanému experimentálnímu postupu, využívajícímu polygrafických technologií pro přenos analogového záznamu. Zajímá ho především transformace trojrozměrného prostoru do dvojrozměrné dimenze se záměrně zakomponovanou tiskařskou chybou a současně působení světla. Předlohou k odrývaným matricím jsou mu vlastnoručně pořízené fotografie. Nafocené, případně v počítači upravené objekty svého zájmu, mezi něž patří zemědělská a industriální krajina Polabí, pohledy do opuštěných interiérů skladů, garáží či sakrálních staveb spolu s motivy zátiší s lebkami, rozbíjí na obrazové fragmenty autotypických bodů. Takto vzniklé ručně odrývané, často naddimenzované nebo jinak zdeformované rastry postupně přenáší na papír. Výsledný soutisk, ať už v černobílé, nebo barevné variantě, přináší divákovi překvapivé zážitky a vjemy.
Zobrazovaná skutečnost – viděná jakoby z úkrytu přes clonu moskytiéry nebo záclony – pozorovatele znejišťuje. Nutí nás stále znovu přezkoumávat a vyhodnocovat perspektivu našeho pohledu, zaostřovat rozmlžené a přehodnocovat percepční zkušenosti. V tomtéž duchu předkládá i výběr jeho nových velkoformátových linorytů, „Prací z posledních let“, soubory relativizující zafixované obrazové stereotypy, jež otevírají nové vrstvy a brány prostoru.
Veronika Marešová, kurátorka výstavy
