Pavel Eisner
Původním jménem Paul Eisner. Dcera Dagmar Eisnerová se spolupodílela na některých jeho překladech.
Narodil se v pražské měšťanské, jazykově utrakvistické rodině, kde se (přes německé jazykové tradice) udržovalo české povědomí. 1906 maturoval na české reálce, 1910 složil doplňovací maturitu na gymnáziu, 1911–1916 studoval na FF pražské německé univerzity germanistiku, slavistiku a romanistiku (PhDr. 1918 prací Lessing, Goethe undSchiller in tschechischen Übersetzungen). Po ukončení studia až do 1939, kdy byl předčasně penzionován z rasových důvodů, byl zaměstnán v České obchodní a živnostenské komoře v různých funkcích, též jako šéf překladatelského oddělení. Zároveň působil až do konce 1938 jako externí redaktor deníku Prager Presse. Okupaci prožil v ústraní, původní práce a překlady publikoval pod pseudonymy a cizími jmény. Po 1945 byl nakladatelským redaktorem, od 1948 spisovatel z povolání.
Přispíval do Prager Presse (1921–1930, zejména entrefilety) a do řady českých novin a časopisů: Cesta, Kmen, Panoráma, Almanach Kmene, Čin, ELK (Evropský literární klub), Kritický měsíčník, Kvart, Listy pro umění a kritiku, Literární noviny, Národní osvobození, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Slovo a slovesnost; po 1945 do Časopisu pro moderní filologii, Hosta do domu, Hudebních rozhledů, Kytice, Lidové demokracie, Slovesné vědy, Světové literatury, Svobodného slova, Zlatého máje aj. Redigoval Zprávy Obchodní a živnostenské komory (1924–1931). Používal pseudonymů a šifer: Emil Janovský, Faber, Ferus Homo, František Chlumský, Jan Fárek, Jan Horáček, Jan Orel, Jan Ort, Jana Barborová, Jaroslav Dlouhý, Josef Machuta, Karel Babor, Karel Benda, Marius Hartman, O. Jahoda, R. Černý, Vít Sochor; J. O., p. e., P. E., PE. Jméno mu propůjčil nakladatel a spisovatel Josef Podroužek (1913–1954, pro Veselé pohádky, 1942).
Eisnerova mnohostranná literární činnost (psaná česky i německy a publikovaná v Praze i v cizině) zahrnuje vedle beletrie i dílo vědecké, kritické, publicistické a překladatelské. Kromě původní básnické tvorby (zastupují ji mj. lyrické, tvarově vytříbené Sonety kněžně, založené na asociacích a jazykovém bohatství) pěstoval Eisner esejistiku (Bohyně čeká, esej o kráse a síle češtiny), psal díla literárněhistorická (Na skále, osvětlující Máchův bilingvismus, Milenky, pokus o výklad specifičnosti pražské německé literatury) a práce, v nichž spojoval vědecký výzkum opřený o encyklopedické znalosti faktů a schopnost syntézy s výrazovými prostředky charakteristickými pro umění. V populárně naučných knihách Chrám i tvrz a Čeština poklepem i poslechem sledoval otázky z hláskosloví, tvarosloví, sémantiky a historické mluvnice, odborné terminologie aj. Ve všech těchto pracích, přesahujících do oblasti kulturní historie, duchaplně a s jiskřivým humorem popularizoval vědecké poznatky, využívaje hluboké znalosti jazyků i citu pro řeč jakožto dorozumívací nástroj.
Součástí Eisnerova díla jsou i hojné překlady poezie, prózy, dramat i esejů z němčiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny, angličtiny, ruštiny, srbochorvatštiny, maďarštiny, islandštiny a orientálních jazyků, a též převody významných děl českého písemnictví do němčiny. Jako překladatel upřednostňoval německy psanou literaturu od konce 18. století až po současnost, do kontextu českého písemnictví uvedl mj. tvorbu Thomase Manna, doprovozenou, ostatně stejně jako další překlady, komentáři a studiemi. – Generační vrstevník předních představitelů pražské německé literatury (Franze Kafky, Maxe Broda, Egona Ervina Kische, Franze Werfela) zpřístupnil českému čtenáři vedle Franze Werfela zejména dílo Kafkovo, a to nejen překlady, nýbrž i interpretací jeho tvorby (ve studiích otiskovaných časopisecky, knižně a v doslovech). – Převody české poezie (Otokar Březina, Jaroslav Vrchlický, Antonín Sova, František Halas, Jaroslav Durych), operních libret a hudebněvědné literatury z češtiny do němčiny zvyšoval kredit českého umění a kultury v cizině. Z tohoto hlediska byly významné též jeho překlady Volkslieder der Slawen a Slowakische Volkslieder.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o umění: Závislost české a německé kultury (přednáška, b. d. [1929]); Milenky. Německý básník a česká žena (EE 1930); Gesammelte Werke (FF 1931); Co číst? Z literatury německé (1935); Spisovatel, otec a světoobčan: Lion Feuchtwanger: Římský žid (1935); Kniha knih (E 1937, pod pseud. Jan Ort); Šedesátiny grafických závodů V. Neubert a synové (1937, pod pseud. Jan Ort); Zwei Literaturen und ein Argot (studie, 1937); Veselé pohádky (1942, pod jm. J. Podroužka); Sonety kněžně (BB 1945); Bohyně čeká (E 1945); Na skále. Dvanáct zastavení máchovských (studie, 1945); Podivuhodná dobrodružství námořníka Sindibáda (pro ml., 1945, podle Tisíce a jedné noci); Chrám i tvrz (EE 1946); Sedmdesátiny Grafických závodů V. Neubert a synové, Praha-Smíchov (soukromý vánoční tisk 1947, pod pseud. Jan Ort); Slovo k libereckým: Jazyk a kultura (bibliofilie 1947); Tři kapitoly o lidové písni (studie, 1948); Čeština poklepem i poslechem (EE 1948); Malované děti (EE 1949); Milenec Petrarca (E 1949); Mozart a česká národní kultura (1957); Kleinstädter/Maloměšťáci (libreto k opeře T. Veidla, přel. V. Reittererová, in: V. Reittererová: Theodor Veidl a jeho operní dílo, 2005).
Výbory: P. E. Divadlu hudby (výbor z průvodních slov, 1965); Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině (EE 1992, ed. A. Stich).
Překlady do češtiny: L. Labé (= L. Labéová): Sonety krásné provaznice Louisy Labé (1930); R. M. Rilke: Elegie z Duina (1930) + Bozi a lidé (výbor BB, 1936); J. W. Goethe: Básně (bibliofilie, 1937) + Ifigenie, Pandora (1931, in J. W. G.: Dramata); + Výbor z díla 2 (1949, spolu s O. Fischerem); Němci v českých zemích (výbor, 1931; M. Brod: Osudný rok (1934); F. Kafka: Zámek (1935) + Proces (1958; 1992 s D. Eisnerovou); L. van Beethoven: Dopisy, myšlenky, vzpomínky (výbor, 1936); T. Mann: Utrpení a velikost mistrů (1936, in T. M.: Spisy, sv. 13) + Freud a budoucnost (1938, spr. 1937) + Doktor Faustus (1948) + Lota ve Výmaru (1949) + Buddenbrookovi (1950) + Josef Živitel (1951; in Josef a bratří jeho 1959) + Zpověď hochštaplera Felixe Krulla (1958, s D. Eisnerovou) + Novely a povídky (2 sv., 1959) + Smrt v Benátkách (1973); E. Sommer: Templáři (1936) + Poselství z Granady (1937); P. Wiegler: Dům nad Vltavou (1936); T. Mommsen: Diktátoři (výbor z Římských dějin, 1937); Jan ze Žatce: Oráč a smrt (1938); A. Döblin: Země, kde se neumírá (1938); E. Schikaneder – K. J. G. Giesecke: Kouzelná flétna (libreto k opeře W. A. Mozarta, 1939, pod pseud. Jan Ort); Michelangelo Buonarroti: Skrytý Michelangelo (básně a listy, 1940, pod pseud. Jan Ort); M. de Cervantes: Cikánečka (1944, pod pseud. Emil Janovský) + Tři Příkladné novely 1998, + J. Forbelský a Z. Šmíd); Dante: Nový život (1944, pod pseud. Emil Janovský); F. Petrarca: Vzývání (výbor, 1944, v tiráži 1945; i ed., pod pseud. Emil Janovský); W. Whitman: Demokracie, ženo má! (výbor ze Stébel trávy, 1945, i ed.); K. Gudmundsson: Svatá skála (1946, s J. Vrtišovou); B. Lovrić: Kuzmaničova loď (1946); L. Rosten/L. Q. Ross: Pan Kaplan má třídu rád (1946); I. S. Turgeněv: Šlechtické hnízdo (1946); F. Villon: Básně (1946); Smích staré Francie (výbor z verš. povídek, 1948, i ed.); R. Fuchs: Vzkaz (výbor, 1950, s dalšími); L. Fürnberg: Amadé a Casanova (1950); F. Werfel: Čtyřicet dnů (1934) + Sourozenci neapolští (1934) + Verdi (1949); H. Heine: Výbor z díla (2 sv., 1951); H. Mann: Zrání krále Jindřicha IV. (1951); H. W. Longfellow: Píseň o Hiawathovi (1952); Lu Dub: Strom moudrosti (1952, podle překladu P. Pouchy); S. Petöfi: Blázen Ištók (1952, + D. Eisnerová a B. Müller); H. J. Ch. von Grimmelshausen: Vojna (1953, i uprav.); G. Hauptmann: Bobří kožich (1953); Nizámí: Chvály (1953, podle překladu J. Rypky); M. Fazekas: Zbojník Matyi (+ J. Lichtensetin, 1954); H. Kleist: Rozbitý džbán (1954); R. Rolland: Život Beethovenův (1954) + Goethe a Beethoven (1956); Adam de la Halle: Hra pod loubím; Robin a Marion (1956); K. H. Mácha: Okusy Ignaze Máchy (překlad něm. básní, 1956); Ch. De Coster: Thyl Ulenspiegel (1951 uprav. pro ml.); J. Sonnleithner – G. K. Treischke: Fidelio (libreto k opeře L. van Beethovena, 1957); Paní z Vergi (1959); F. Schiller: Úklady a láska (1959, s D. Eisnerovou); T. Storm: Pavel loutkář (1959); R. Wagner: Bludný Holanďan (libreto, 1959, s J. Voglem); Michelangelo Buonarroti: Požár smyslů (1977); Moravo, Čechy, radujte se! Němečtí a rakouští básníci v českých zemích za posledních přemyslovců (1998, ed. V. Bok a J. Pokorný; překlady básní s dalšími); Nágárdžuna: Strom moudrosli. Prameny staroindického myšlení (2000, + P. Poucha).
Překlady z češtiny do němčiny: Tschechische Anthologie: Vrchlický, Sova, Březina (Leipzig 1917); Slowakische Volkslieder (Bratislava 1920); Slowakische Anthologie (Leipzig 1920); Volkslieder der Slawen (Leipzig 1926); F. X. Šalda: Sieben Gedichte (1927, s Otto Pickem); Die Tschechen. Eine Anthologie aus fünf Jahrhunderten (München 1928); O. Březina: Neun Gedichte (München 1928); J. Durych: Friedland (= Bloudění, München 1933); F. Halas: Die alten Frauen (1936); E. Lešehrad: Zwei komische Dichtungen (1936); K. H. Mácha: Die sieben Sonette (1936); O. Šourek: Antonín Dvořák, sein Leben und sein Werk (1953); J. B. Foerster: Der Pilger (1955); V. Nezval: Antonín Slavíček, ein grosser tschechischer Maler (1955).
Účast v týmových pracích: Čs. vlastivěda (sv. 7, Písemnictví, 1933, zde část Německá literatura na půdě Československa, od roku 1848 do našich dnů); Příruční slovník německo-český (1. díl, 1936–38, i redig., s dalšími); Prag heute (1937).
Ostatní práce: Lebendes Tschechisch (učebnice, 1928); Mýtus 20. století. Alfred Rosenberg a jeho dílo (1947).
Uspořádal, vydal a redigoval: Landsleute. Deutsche Prosa aus der Tschechoslowakei von A. Stifter bis F. Werfel (1930); Němci v českých zemích (výbor PP, 1931); Prag in der deutschen Dichtung (výbor, 1932); Vlast (výbor BB O. Theera, A. Sovy a V. Dyka, 1936); Otto Pick zum 50. (1937, spolu s O. Baumem a M. Brodem); Chvála Čech. Umlčená svědectví světových básníků (1945); V. Schönfeld: Učebnice vědecké grafologie pro začátečníky (1948, uprav.); Matky. Kniha slovanské poezie lidové (výbor, 1950); spisy: T. Mann: Spisy (1930–36) + Dílo (1948–50).
Korespondence: Korespondence: Rudolf Pannwitz, Otokar Fischer, Pavel Eisner (2000, ed. M.-O. Thirouin-Déverchère, přel . N. Macurová).
LITERATURA
Knižně: P. Kneidl: Pražská léta německých a rakouských spisovatelů (1997); P. Kosatík: Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy (2001).
Studie a články: J. Povejšil: K překladatelské praxi P. E., Časopis pro moderní filologii 1992, s. 14; D. Blümlová: Proměny úlohy národního jazyka v díle Františka Jílka-Oberpfalcera a Pavla Eisnera, in: Věda v českých zemích za druhé světové války (1998), s. 225; F. Kubka in Na vlastní oči (1959); M. Brod in Život plný bojů (1966); týž in Pražské hvězdné nebe (1969).
Recenze: Tschechische Anthologie: F. X. Šalda, Kmen 1917, č. 16, též in Kritické projevy 10 (1957) * Volkslieder der Slawen: F. X. Šalda, Tvorba 1927, s. 191, též in Kritické projevy 13 (1963) * Milenky: Ktk (= J. Krátký), Čin 3, 1931/32, s. 520; J. Peňás, Prostor 4. 9. 1992; P. Janáček, LidN 1. 10. 1992, příloha Národní 9, č. 40; A. Haman, Iniciály 1993, č. 32 * Na skále: R. Havel, LF 1946, s. 212; J. Š. Kvapil, KM 1946, s. 406 * Sonety kněžně: B. Polan, KM 1946, s. 237; J. B. Č. (= J. B. Čapek), Naše doba 1946, s. 234 * Bohyně čeká: J. Haller, Naše řeč 1946, s. 8; J. Linhart, KM 1946, s. 129 * Chrám i tvrz: V. Černý, KM 1946, s. 450; M. Otruba, ČMF 30, 1946/47, s. 154; M. Dvořák, Akord 13, 1946/47, s. 261; V. Skalička, SaS 10, 1947/48, s. 50; J. Chuchma, MS 1992, č. 52 * Čeština poklepem i poslechem: R. Havel, Naše řeč 1949, s. 31 * Rady Čechům...: B. Dokoupil, Tvar 1992, č. 49; J. Chuchma, MS 1992, č. 52 P. Janáček, LidN 20. 8. 1992, příloha Národní 9, č. 34.
K životním jubileím: jz (= J. Závada), LidN 15. 1. 1949; kp (= K. Polák), LitN 1954, č. 3; Š. Engel, Novinář 1978, č. 3.
Nekrology: K. (= J. Kolářík), LitN 1958, č. 28; A. Molnár, Kostnické jiskry 1958, č. 28; A. Přidal: HD 1958, s. 428; F. Gottlieb, NŽ 1958, s. 618; V. Šolín, Hudební rozhledy 1958, s. 642; E. Goldstücker, ČMF 1959, s. 45.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, 2. stupeň evidence (soupisy: D. Holmanová, 1989; M. Šrůtová, 2000).
www.slovnikceskeliteratury, Blanka Svadbová (1995)